Všechna „NE“ naší Alenky

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

„Už spí celou noc?“ „Už zkoušíte nočník?“ „Papáte kašičky?“ „Usíná sama?“… NE, ne, NE a ne. 🙂

Alenka NEspí celou noc. Budí se 3x až 10x, v závislosti na… kdoví čem :-)). Už to nezkoumám, už jsem rezignovala a jen oddaně čekám, až přijde ten den, nebo spíš ta Noc, kdy se vyspím v kuse déle než dvě hodiny.

Alenka NEchodí na nočník, přestože už měsíc si sedá sama. Jenže to by ji na tom nočníku musel někdo udržet. Kromě toho, že nechodí na nočník, neumí spořádaně sedět a hrát si. Musí být v pohybu. V pohybu si hraje, v pohybu pije (čaj z flašky, bohužel ale často i ode mě. Třikrát velké AU, ty tyrane!), v pohybu usíná. Když se vprostřed noci vzbudí, okamžitě si stoupne. Ještě se zavřenýma očima. Nevím proč. Zeptejte se jí.

Alenka NEpapá kašičky. Nenávidí kašičky. Ano, zkoušela jsem tu skvělou od Hamé. Dokonce i tu stračatelovou, kterou by správně měla jíst až mnohem později. Zkoušela jsem samozřejmě i domácí, mléčné, nemléčné, ovesné, krupičné. Zkoušela jsem jí tou kaší doslova opít a zamíchala do ní přesnídávku, máslo, cukr (JO, CUKR). Na všechno dělá jedno velké NE. Ale myslím, že bez nich dětství přežije bez větší újmy.

Alenka NEusíná sama. Nesmějte se mi za to, že jsem si ji takhle naučila. Jsem halt lehce labilní matka, která nesnese zoufalý pláč svého dítěte. Netrhá mi to uši, ale srdce, a to je, řekla bych, velice důležitý orgán, takže bych si ho ráda ještě nějaké to desetiletí zachovala. Předpokládám, že se to jednou změní. V osmnácti už bych jí asi do nosítka nenacpala.

A dál?

Alenka NEnávidí cestu autem. Nedivím se jí. Mně narazit čumákem k sedačce a ještě proti směru jízdy, byla bych víc než zlá. A pozvracela celý interiér. To Alenka nedělá, takže to beru pozitivně.

NEakceptuje koupací kyblík ani malou vaničku. Nebo možná akceptuje až moc, zkrátka pokaždé příšerně šermuje rukama a nohama. Tak moc, že si jednou oba malíčky na nohách natrhla do krve. Od té doby se panička nakládá buď do velké vany, anebo chodí s námi do sprchy. Tam šermuje taky, ale schytá to maximálně náš obličej. Na to jsme si už zvykli.

NEsměje se. Tedy směje, dokonce nádherně a na tisíc způsobů, ale jen do chvíle, než to po ní začnete vyžadovat, nedej bože se na ni vytasíte s foťákem. V ten moment nasadí takovou kamennou tvář, že máte pocit, že nestojíte tváří v tvář miminu, ale ústavnímu soudci. A já pak slýchám: Vy máte teda vážný dítě… Ale prd!

NEholduje televizi, dokonce ani kanálu Dé, za což jsem jí nesmírně vděčná. Dva a půl chlapa a House toleruje. Aspoň v tomhle je po mně.

NEpije z flašky. Z té za padesát korun ani z té za pětistovku (ano, Ivanko, vím, že jsi říkala, že flaškou to nebude, ale podlehla jsem reklamní masáži a tu nechutně předraženou lahev stejně koupila :)). Jediné, co akceptuje, je čaj. Její rekord je 20 ml. Zkusím jí tam jednou kápnout trochu piva. Třeba jí to naláká. Já bych po takové lahvi skočila zcela určitě.

NEdudlá.  A to se jí od porodnice snažím ten dudlík prostě vnutit (polovina maminek, které mě sledují, právě odhlásila odběr, já vím….). Zkusila jsem latexové, silikonové, tvarované, retro, kaučukové. Zkoušela jsem jí na ně nalákat různě. Namáčela jsem je v mléku, pomazala trochou másla, kapkou medu, sama si je vrážela do pusy a snažila se jí názorně vysvětlit, jak je to dělá.. Dokonce jsem přistoupila i na několik drastičtějších metod, jako třeba plácnout ji na dudlík složenou plenu, aby ho nevyplivla. Ale přišlo mi to nehumánní, tak jsem toho nechala a smířila se s tím, že má dcera se uklidňuje jinými způsoby. Žužláním štětin z kartáče na vlasy, žužláním ponožek (použitých), žvýkáním papíru a kabelu od nabíječky.

A nakonec…

NE bylo jedno z jejích prvních slov, takže NEchápu, čemu se divím.

 

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď