Plním si sny aneb Můj vysněný „pure“ život

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

„Abyste se z toho vašeho BIO neposrali,“ řekla mi kdysi nazlobeně babička. A protože se už nějaký ten pátek nerada na toto téma dostávám s někým do sporu, nechala jsem to být… I když jsem měla chuť jí říct: „Ale babi, tobě přece na zahrádce taky roste BIO… a nemyslím si, že bys byla na hlavu.“

BIO, eko, pure, košér… tyhle výrazy se pod fotkami na Instagramu objevují čím dál častěji. Čím dál častěji si jich také všímám v obchodech, a nejen v těch se zdravou výživou. Tento, říkejme mu třeba „odlehčený“ způsob života, zkrátka nabírá na síle. Je to snad špatně? A opravdu je každý den, kdo k takovému životu inklinuje, podivín, kterého je třeba brát s rezervou?

Proč chceme žít jinak?

Tak třeba proto, že svět je zamořený. A klidně před tím můžete dál zavírat oči a tvářit se, že v téhle naší malinké zemi, která je dost nenápadná na to, aby si jí někdo „zlý“ všiml, se nic neděje. Nevím, tak mám asi zvláštní optiku, ale já změny vnímám.

  • Změny ve kvalitě jídla. „Nějaký sushi, Lučiny, drahej kváskovej chleba. Takový blbosti! Za nás nic takovýho nebylo a… jsme TADY:“ Argument za všechny prachy :). Chápu, toleruju a z úcty ke starším generacím nekomentuju. Nicméně, za dob našich babiček bylo například takové genetické inženýrství v plenkách. Pšenice bývala pšenicí, kukuřice kukuřicí, maso masem a lidé lidmi, nikoli ovcemi, odkázanými na reklamní masáž.
  • Změny ve způsobu reklamy, která je čím dál agresivnější a nechutnější.
  • Změny ve školském systému. Některé z nich jsou absurdní: proč se děti namísto tiskacího písma neučí raději základům finanční gramotnosti? Proč se nevrátí poctivé pracovní činnosti – takové ty, během kterých děti skutečně poznávaly přírodu i péči, kterou je nutné jí dát?
  • Změny v chování lidí, to je samostatná kapitola: ano, jsme více průbojní, máme ostré lokty, umíme obstát v byznysu, … Ale čím dál víc zápasíme s vlastními city, ztrácíme se v mezilidských vztazích a stavíme vzdušné zámky. A tak dál, a tak dál.

Možná PROTO začínáme žít jinak. Protože už toho bylo dost. Protože je sice krásné žít ve společnosti, která nabízí tolik vymožeností, technických pokroků, lékařských zázraků a přelomových objevů – ale víte jak: v „nejlepším“ se má přestat :).

„Jiný“ život vesničanů

Když jsem před léty vyhlásila, že bych jednou ráda žila někde na vesnici, měla zahrádku, čerstvou zeleninu, bylinky a pár ovocných stromů, dvorek tak akorát pro hezké posezení, vysmála se mi polovina rodiny i známých. „Ty? Prosímtě… ještě si to RÁDA rozmyslíš.“ A vidíte, uběhlo tolik let a já si za tím snem pořád jdu. A zaplaťpánbůh už na to nejsem sama, jsme v tomto s manželem sehraný tým.

Totiž: to, že jsem se před lety odstěhovala do Prahy, mnozí mí známí a blízcí vnímají jako krok dopředu (Alča, ta se toho nebojí. Alča, ta se má. Alča, ta šla za lepším. Alča, to už je Pražanda). Leda houby. Šla jsem sem, protože mě tenkrát nic lepšího nenapadlo. Protože tu byla práce, kterou jsem toužila dělat a která by mi pomohla snadněji šetřit a připravovat se právě na ten tajný, vysněný život. Neodešla jsem, protože by mi domov začal být malý. Neodešla jsem sem, abych se poflakovala po kavárnách, chodila na výstavy, do kina a na nákupy.. Samozřejmě jsem si to vyzkoušela, všechno bylo krásné… a všeho bylo dost. 

Ve skutečnosti mě město neuvěřitelně ničí. Vyčerpává a vysává. A nemůžu se dočkat, až odtud vypadneme. Protože… 

Budu mít slepice, které sice ráda nemám, ale snášejí tak neuvěřitelně dobrou věc, že si prostě zaslouží místo v mém životě :-)).

… Budu moct vyrazit na procházku, nalokat se čerstvého vzduchu, chodit na houby, taky na borůvky, nosit odtud v košíku suché větvičky, abychom večer mohli opékat buřty a třeba i pozvat sousedy.

… Budu moct vyměnit farmářské trhy za vlastní zahrádku a děti nezavírat do ohrazených hřišť, ale vypustit je pěkně navolno :)).

… Budu moct konečně naplno experimentovat: v kuchyni i mimo ni. Domácí zavařeniny, pokusy o vlastní výrobu sýrů, domácí výroba kosmetiky, možná že i do šití bych se pustila, navzdory tomu, že jsem od malinka slýchávala: Holka, ty se raději živ hlavou! 

On totiž BIO, eko život nutně neznamená chodit v batikovaném oblečení, nemýt si vlasy, nedepilovat se a striktně se vyhýbat lékařům a školským institucím.
  • Žít „pure“ pro mě znamená vystačit si sám v co nejvíce směrech. Nespoléhat se jen na obchody, jen na moderní technologie (sušička je bezva, ale prádlo z ní nikdy nebude vonět tak, jako když ho pověsíte na vzduch, stejně tak bylinkový čaj od renomovaných firem chutná báječně, ale nikdy nebude mít takové kouzlo a sílu jako čajová směs, kterou si natrháte, nasušíte a napytlíkujete sami :)).
  • Žít „pure“ pro mě znamená být míň zavřená v kanceláři a MHD a víc si hrát s dětmi, protože já sama měla nádherné dětství plné rodinných zážitků a her a byl to od mých rodičů ten nejlepší možný základ pro život.
  • Žít „pure“ pro mě znamená oprostit se od kupovaných pomazánek, vlašských a norských salátů a podobných kravin, které člověk z pohodlnosti sobě vlastní koupí, ale pokud je aspoň trošku vnímavý, umí číst etikety a ctí vlastní tělo, záhy zjistí, že vlastně zbůhdarma vyhodil peníze oknem, protože za ně nedostal ani výživu, natož nějakou další přidanou hodnotu.
  • Žít „pure“ pro mě znamená udržovat staré lidové tradice, protože pro mě představují skutečné národní bohatství.
  • Žít „pure“ pro mě znamená nahradit konvenční kosmetiku tou přírodní, která mi zkrátka vyhovuje, voní a nechává mou pleť dýchat. Produkovat méně odpadů, nezakydat si domácnost plasty a duši sledováním toho, jak žijí ostatní.
  • Žít „pure“ pro mě znamená žít osvobozená od všeho, k čemu mě tlačí současný svět. Bez touhy mít všechno. Bez touhy dělat si život snadnější.

Žít „pure“ znamená víc dřiny, víc odříkání a schopnost vrátit se ke kořenům. A to je přesně to, na čem mi záleží. Nic víc, nic míň… 

 

Sdílet.

O autorovi

2 komentáře

  1. Tvoje články mám hrozně ráda, ale tenhle ke mně promluvil asi ze všech nejvíc. Naprosto s tebou souhlasím a ztotožňuju se nejenom s tvými pohledy na „pure“ život ale i životem v Praze, kde jsem teď. Článek jsem sdílela na facebooku a budu na něj odkazovat i rodinu, až mě zase budou mít za eko podivína.
    Moc díky za skvělé čtení 🙂

Zanechte odpověď