O „kyselých“ lidech

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Jedna známá mi, právě v den, kdy jsem měla hlubokou krizi, o níž dobře věděla, napsala velmi osobní e-mail. Završila ho větou: Jsi tak plná zloby… Parádní úder, přímo na solar. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli jí vytrhat vlasy, nenávidět za všechny ty intriky, anebo tu její myšlenku přijmout a klesnout ke dnu.

Když vám totiž někdo nastaví takové zrcadlo, dost možná je v jeho slovech opravdu kus pravdy. Tím pádem dostáváme skvělý prostor k tomu zapřemýšlet o svých chybách a napravit je. Na druhou stranu: takové typy zrcadel svědčí především o tom, že dotyčný sám má takový problém. A obvykle ještě daleko větší…

Je mnoho „kyselých lidí“. Jejich zapšklost je maska, pod kterou skrývají křivdy, nezpracované emoce i nezvládnutou výchovu svých rodičů. Takoví lidé vám dokážou znepříjemnit den jediným pohledem, a pokud jste citliví, vaše pocity se skutečně mohou ocitnout na nebezpečné horské dráze.

Navíc, je-li překyselení organismu závažný problém, který může vyvolat obrovskou řadu zdravotních problémů – od pálení žáhy až po zákeřnou rakovinu – překyselení duše není o nic zanedbatelnější. Navíc se může přenášet zrovna tak rychle jako chřipková epidemie.

Jak být odolní vůči kyselým lidem?
  • Nebojujte s nimi! Spustíte tak kolotoč obviňování, dramatických scénářů, žabomyších válek a v závěru už budete tak zmatení, že zapomenete, jak to všechno vzniklo a na čí straně je pravda… Za ty nervy vám to nestojí.
  • Soucit je výsada silných lidí… Když potkáte kyselého člověka, nemusíte naježit srst ani se bránit stejnou kyselostí. Zkuste si jej vlídně prohlédnout a zamyslet se nad tím, kolik neštěstí asi prožívá. Ukažte svou lidskou stránku a věnujte mu třeba úsměv – byť jen náznakem. Možná mu to rozbouří krev v žilách ještě víc, ale po čase ho váš ledový klid stejně donutí k zamyšlení…
  • Odpouštějte. Já vím, že je to těžké. A rozhodně nepatřím k těm, kteří to dokážou vždy a všude. K odpouštění potřebuju čas, někdy spoustu času. Ale alespoň se o to snažím. Spousta věcí, událostí a lidí mi „leží v žaludku“, tak jako nám všem. Ale pokud chceme opravdu kvalitně žít, měli bychom se naučit to všechno v klidu „strávit„. Aby nás nikde nic netížilo. Aby to v nás samotných nezačalo „kvasit“.

Život je příliš krátký na to, abychom si ho znepříjemňovali. Oplácet stejnou mincí se nevyplácí. Zkusme se raději naučit žít podle hesla: Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem. Jistě se nám všem bude lépe žít… 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď