Když cítíme křivdu…

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

… je to k uzoufání. S ostatními emocemi se dá docela dobře pracovat: hněv ventilujeme rozčílením, radost přináší smích, smutek pláč, ale křivda? Křivda znamená nepochopení, neuznání a hlavně  b e z m o c. Právě ta je nejhorší.

Na bezmoc vůbec nejhůř reagují lidé se sklonem k sebelítosti. Když se jim stane křivda, nejdřív se rozčílí, aby posléze vyslovili něco, čeho vzápětí litují… a začnou brečet. „Vzchop se, slýchají v těch chvílích od svého okolí, které to s nimi myslí samozřejmě dobře. Jenže: vezměte si k srdci takovou radu, zrovna když vás přepadla hysterie a cítíte bezpráví…

Ale měli bychom to alespoň zkusit! Protože křivda je nevyhnutelnou součástí života každého z nás, a tak je více než pravděpodobné, že nás potká. No a? Na křivdu se neumírá. Křivda nás dokáže pořádně zaskočit, potrápit, ale také posílit a formovat. A na to je třeba myslet. Že i tahle životní mrcha může mít svá pozitiva.

Co dělat, když se nám stane křivda:  

  • Až vám příště někdo ukřivdí, zkuste praktikovat staré dobré počítání do deseti. Nebo třeba do sta, jak je libo. Předtím, než se zatváříte kysele, propuknete v pláč a začnete kolem sebe plivat oheň, soustřeďte se na svůj dech. Pouze na svůj hluboký dech. Co tím získáte? Čas, během něhož odezní první vlna hněvu. Budete mít dostatek prostoru k tomu nastalou situaci vstřebat a v neposlední řadě tím docela slušně vykolejíte právě toho, kdo vám ukřivdil. 
  • Mějte na paměti, že existují dva tipy křivd. ÚMYSLNÁ a NEÚMYSLNÁ. A na každou z nich platí něco jiného. Úmyslně vám může ukřivdit člověk, který vám nepřeje. V takovém případě přestaňte litovat sami sebe, ale politujte  j e h o. Je to jeho problém, jeho vada na kráse, jsou to jeho komplexy. Neúmyslně nám paradoxně nejvíce křivdí ti nejbližíší – rodina a přátelé, kteří mají na něco jiný názor, jiný pohled, a protože jsou nám blízcí, nebojí se nám ho naplno říct. Možná nás tím chtějí varovat. Chránit. Vrátit zpátky na zem… Ale určitě to nemyslí zle. Nesnažte je přesvědčovat o opaku a vyvolávat hádky. Každý má právo na názor a každý se může mýlit.
  • Veďte si deník. Zapisujte si pocity, rozebírejte své myšlenkové pochody, zaznamenejte, co přesně se vás dotklo a proč. Zpětně ve svých denících můžete listovat jako ve staré knize a skrze řádky sami sebe lépe poznat.
  • U psaní ještě zůstaneme. Pokud vás v životě potkalo více křivd, které nedokážete překousnout, natož zpracovat, sepište si je na papír. Udělejte si svůj vlastní seznam křivd, které na vás byly napáchány. A vpište do něj úplně všechny, na které si vzpomenete. Seznam si přečtěte, zhluboka se nadechněte a pak se ho se vší parádou zbavte. Zmuchlejte ho a zahodte do koše, zahrabejte hluboko pod zem, spalte ho a dívejte se, jak hoří a spolu s ním zmizí v nenávratnu i všechny vaše křivdy…

Hodně štěstí!

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď