Jak jsem se zamilovala (nejen) do svých chodidel

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Aby nedošlo k omylu: nejsem fetišista. Prostě jsem jen objevila kouzlo chůze. Souhru dechu, pohybů, tanec svalů a osvojila si dokonale uvolněný vzpřímený postoj. Kristepane, jak já jsem bez toho mohla existovat?!

Totiž, abyste mi rozuměli: mám své tělo ráda. Vděčím mu za mnohé a jsem opravdu pyšná, že dokázalo během 12 měsíců splasknout o 20 kilo a nevyhlásilo mi válku. Novému životnímu stylu navzdory jsem ale pořád zachovávala některé staré zlozvyky. Třeba hrbení u počítače (takový to, jak máte hlavu… pak krk, nataženej dopředu do úúúctyhodné délky… a kdesi v pozadí sklíčená ramena. A pak se divíte, proč máte migrénu a tinitus). Spaní na dvou polštářích (takový to, jak máte hlavu naprosto nepřirozeně zalomenou a pak se divíte, proč jste zmasakrovaní, i když jste spali 7 hodin). Váhavou chůzi (takovou tu, při které se záda klenou do povážlivého oblouku a vy se pak divíte, proč se vám špatně dýchá).

Úžasné ilustrace od D. Růžičky

Úžasné ilustrace od D. Růžičky

Zkrátka: chtělo to doladit. A protože život nám vkládá do cesty přesně to, co potřebujeme, přihrál mi Annu z nakladatelství DYNASTIE. A přihrál mi korekturu knížky Tělo není automat, která mi podstatně změnila život. A vám ho změní taky; tedy pokud přestanete házet ramena a tvářit se, že se vás její téma netýká…

Protože ono se vás týká. Týká se drtivé většiny z nás, lidí žijících v moderním, hektickém a díky technologiím i pohodlném světě. Ve světě, kde se zuby nehty snažíme prosadit, ale přitom se už neumíme ani pořádně posadit… Ve světě, kde svou raw, low-carb a bio stravu umíme krásně nafotit, ale pak nám nezbývá čas na to podstatné: sníst ji v klidu. Ve světě, kde nám svoboda sice rozvázala jazyk, ale stres nám soustavně ohýbá záda a svírá hrdlo… 

Ilustrace od D. Růžičky

Tělo není automat. A pokud se ho z něj dlouhé roky snažíme dělat, jednoho dne nám rázně sdělí, jak moc jsme se pletli. A to pak bývá hodně nepříjemné prozření. Já jsem za svůj dosavadní život prozřela hned několikrát: vykoledovala jsem si astma, migrény, problémy s otěhotněním… Slušný výčet na 33letou žábu, co? Jenže taková je realita, přátelé. I tohle jsme my. Odraz toho, co se děje hluboko uvnitř nás, volání o pomoc, které jsme přes všechny povinnosti neslyšeli. Nebo nevyslyšeli, chcete-li. 

Ta knížka je zázrak, protože je napsaná se zvláštní plynulostí a samozřejmostí. Jazykem běžného smrtelníka. Neopírá se o vědecké studie, jejichž výčet je delší než celá kniha. Mluví z ní ale lidská zkušenost, a proto jsem hltala každé slovo. A věřila každé slovo. A dostala chuť se změnit. Tu změnu udělala a teď jen souhlasně přikyvuju. Podepíšu se pod všechno, co Matěj Šulc (autor a mimochodem, dámy, jak bych to řekla! Prostě se podívejte na jeho Facebook a pochopíme se 😀 ) napsal.

Proč si myslím, že by tuhle knížku měl mít každý? Ne proto, že jsem jí dělala korekturu – já jsem na svůj obor nesmírně pyšná, vo tom žádná, ale tenhle druh exhibicionismu mi prostě není vlastní 🙂. Mějte ji (a čtěte ji!) proto, protože vám pomůže. Ze začátku možná budete mít tendenci autorovi oponovat. Jenže potrefená husa se vždycky ozve, víme? 🙂 Takže čím víc vás bude štvát, tím intenzivněji byste se měli začíst! Najdete tu nejen plno zajímavostí z anatomie (říkám ZAJÍMAVOSTÍ, žádný nudný lékařský slovník!), ale i srozumitelný návod na to, jak začít jinak, od píky a lépe.

A kdo ví, možná pak stejně jako já pochopíte, že chodit po světě pěkně vzpříma, zamilovat si pohyb, oddych a kvalitní stravu, je zatraceně fajn! Možná taky pochopíte, že tělo nám prokazuje službu jako nikdo jiný a že je třeba si ho za to začít náležitě vážit.

Tělo není automat. A i kdyby bylo – nikdo z nás není tak bohatý, aby do něj mohl donekonečna házet mince a spoléhat se na výhry… 

Matějovi hodně štěstí, Anně ještě jednou velký dík a vám všem příjemné čtení a zdravou sebelásku.

 

 

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď