Válka matek

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Není to tak dávno, co se Instagram začal dělit na dva tábory matek: těch cool a trendy, které za každých okolností vypadají nádherně, a těch, kterým je jedno, jak vypadají. A teď co si máme počít my, co si jdeme zlatou střední cestou?

Ano. Pokud jste oficiálně influencer, mamabloger nebo fashionbloger, zřejmě vás to poznamená a máte tendence jít příkladem. Proč ne. Ale proboha, ne na sílu! Všimli jste si toho? Jak jeden den určitá inspirativní osoba vypustí do světa nějakou myšlenku a za dvě hodiny už jsou stejně moudří všichni? Jak se decentní komentáře a smysluplné diskuze rázem mění v ataky a nátlak?

A já toho začínám mít plné zuby. Jsem unavená a dost možná je ve mně ještě pořád kus té puberťačky, která nesnášela, když se jí někdo snažil vnutit, že to, co dělá nebo jak vypadá on, je rozhodně správné. Že to, jak žijou americké matky, je zlo. Že to, jak žije šéfredaktorka špičkového magazínu pro ženy, je top. Že styl a vkus českých matek je hodně špatnej vtip…

Víte, co by bylo fajn? Naučit se tak nějak působit (v životě i na sítích) podle hesla: ŽÍT A NECHAT ŽÍT. A taky POUSZOVAT, ALE NESOUDIT. Protože to se zkrátka nedělá. To pak můžete být jakkoli úspěšná a trendy maminka, ale pipinu v sobě nezapřete, co si budem… 

„A proč ti jako nehlídá manžel?“  „Dítě nedítě, já budu sama pro sebe vždycky priorita.“ „Make-up i se sprchou mi zabere maximálně 20 minut (napsala mimochodem paní, která si to může dovolit, protože má na 90 % obličeje make-up permanentní, řasy nalepené a vlasy s keratinem). Na druhé straně: „Tak si zkus mít 16 hodin denně na noze pověšený dítě, který je prostě náročný:“ „Babičky mám 300 km daleko, manžel živí rodinu a je stále v práci.“ „Tři hodiny uspávám, večer co večer. Ne, opravdu pak nemám náladu na líčení, česání a styl“. „Přála bych ti mít doma na pár dnů takové dítě, jako mám já (napsala paní, která má vysoce kontaktní holčičku, s níž navíc musí několikrát za den cvičit Vojtovu metodu, a která i po 6 měsících neúspěšného kojení stále mléko odsává).

A maličko přiostříme: „Tak si buď zanedbaná a ublemcaná, když ti to manžel toleruje.“ „To vážně nemáš v sobě kousek citu pro detail? Trochu vkusu, proboha!“ „To se fakt nestydíš jít mezi lidi?“ A na druhé straně: „Věnuj se těm svým trendům, které by si na sebe normální člověk nikdy nenavlík, a neser se do normálních matek.“ „Možná víš, jaký odstín rtěnky frčí, ale tvýho dítěte je mi líto.“ „Máš štěstí na hodný dítě, mít jiný, tak ti to spočítá.“ ….

Holky, ženy, maminky, PROBOHA, už dost.

Každá jsme nějaká, každá jsme v něčem skvělá, každá máme slabiny, každá nějak vypadáme, každá máme nějaké priority. A každá žijeme svůj život. Tak, jak nám vyhovuje. Žádná z těch maminek, které obdivujeme, anebo nesnášíme, s námi nežije. Nevidí za zdi našich domovů, nevidí nám do hlavy, do srdce… Neví, jak jsme byly jako děti vychovávané. Neví, co nám rodiče předali a vštípili. Neví, jaký jsme měly porod, jaké jsme prožily vztahy, co se nám přihodilo ani jaké máme sny.

Pro maminku, která miluje být upravená, dělá jí to radost a je to pro ni přirozené, může být nepochopitelné, že ty samé pocity radosti a blaha v jiné ženě vyvolává, když si dvě hodiny hraje se svým dítětem, když ve chvílích klidu zaujatě čte, když se jí podaří upéct skvělý koláč a královsky pohostit návštěvu atd… Anebo je prostě jen některá žena ráda ženou a další je to fuk. NO A CO. 

 

Zkrátka: buďme k sobě trochu vlídnější. Inspirujme, ale nevnucujme se. Motivujme, ale nediktujme. Diskutujme, ale nepřekřikujme se. Posuzujme, ale neodsuzujme. Buďme decentní, protože to dělá ženy doopravdy krásné. 

A šetřme slovem, to především… 

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď