Ty už zase nezvedáš telefon?!

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

V každé rodině je nějaká „černá ovce“. Taková ta, která až tak nesplývá, která dělá něco jinak, která… je celkově trochu jiná. V naší rodině jsem to s největší pravděpodobností já. Protože nezvedám telefon. Zdá se vám to divné? Nebo spíš důvěrně známé?

Rodina je základ státu, říkávalo se. A já dodávám: rodina je základ bytí. Absolutní základ všeho. Svou rodinu miluju. Všechny babičky, tetičky, sestřenky a bratrance… Když se sejdeme u společného stolu, jsme v něčem tak nádherně stejní a zároveň tak rozdílní, což vždycky zaručí, že v ten den zažijeme všechno, jenom ne nudu!

Naše rodina je chápavá. Rozumná a naslouchavá. Miloučká a veselá. Jen běda, když nezvedáte telefon. Taková nezodpovědnost! Zrovna, když vás neodkladně potřebují, vy si dovolíte být v práci, u lékaře, vy si dovolíte se zrovna v ten moment sprchovat, vařit, milovat se, modlit se… Vy si troufáte jít si za svými sny, které bohužel vyžadují nějakou tu korunu, a proto ještě o půlnoci sedíte u počítače a pracujete, podepírajíc si hlavu o plechovku energy drinku… Vy si dovolíte v proudu hektického života, který vedete (kdo někdy žil ve velkém městě, ví, že takový život je málodky dobrovolný – takový život vás prostě jednoho dne zalehne), někdy zapomenout zavolat zpátky… Hanba vám!

A tak se postupně dostáváte na žebříček ignorantů, kteří raději surfují po internetu, než aby chvilku ze svého života věnovali vlastní rodině (ano, prakticky všichni příbuzní si myslí, že váš bezduchý život spočvívá pouze ve vysedávání u internetu – to je obecně známý fakt)! Zvykáte si na novou životní roli, leč tu a tam vás přesto polije studený pot, to když se blíží rodinná sešlost, na níž se vyčítavým pohledům svých milovaných a známých prostě nevyhnete. A stejně to risknete. A jedete za nimi se stejným nadšením, jako když jste v dětství uháněli k vánočnímu stromku.

Inu, tak to v životě chodí. Nikdy se nemůžete zavděčit všem. Ale nikdy také nemůžete být se všemi. Ani kdybyste se rozkrájeli… A tak raději zůstanete vcelku: lehce zarmouceni křivdou a výčitkami, zato s čistým svědomím.

Protože vy víte víte, že:

  • možná často vypínáte zvuk na telefonu (vlastně rádi vypínáte telefon), ale kdyby u vás kdokoli z nich zazvonil, byť o půlnoci, nikdy před ním nezabouchnete dveře,
  • možná na zprávu odepíšete déle, než je morálně akceptovatelné, ale kdykoli se něco doopravdy děje, jste to vy, kdo kašle na slova a jedná,
  • možná není vaše srdce dost online…. zato je dost široké,
  • možná jste zapomněli odepsat nebo zavolat, a dopustili jste se tak prakticky vlastizrady, ale s úctou k nim jim nikdy nevyčtete, že oni už zase zapomněli na vaše narozeniny, povýšení, zkoušku, operaci, …
  • možná nejste dost sdílní, když se ptají na váš život, ale jen vy sami víte, že některé události je prostě lepší ven nepouštět a nezatěžovat druhé svými problémy.

Zkrátka tohle všechno víte. A tak vám radím: buďte takoví, jací jste. Pokud vás vaše rodina a známí milují, přijmou vás. Možná s poznámkami, ale i za ně buďte rádi. Jsou projevem zájmu a lásky, i když, pravda, v poněkud zvrhlé formě :)).

A až budete příště uprostřed náročného dne vypínat telefon, zkuste udělat kompromis a napsat předtím všem jen tak: Mám vás ráda, mám vás rád….

🙂

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď