Proč NEjsem bloggerka

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Přišel mi zajímavý e-mail, v jehož těle mimo jiné stálo: TY JSI BLOGERKA? TAK TO HA HA HA. Ano, přátelé, dotyčná na to kápla. NEJSEM bloggerka. A řeknu vám, proč tomu tak je.

Upřímně, jsem vysazená na tenhle pojem, asi proto, že jsem studovala bohemistiku a taková slova se mi prostě do slovníku nehodí, nezapadají tam ani trochu, jsou moc moderní, moc americké, jsou na mě prostě trochu „moc“. I svůj blog sama pro sebe nazývám „cancák„. Myslím, že tenhle výraz je daleko roztomilejší a k ničemu nezavazuje. Ono totiž být v dnešní době „bloggerka“, musí být docela síla. Automaticky se stáváte někým, kdo by měl jít příkladem. Inspirovat. A taky prodávat. A i když je vidina všech těch PR balíčků a spoluprací lákavá, nemám na to náturu.

Psaní je můj život

Kdo mě zná, ví, že psaní jsem povýšila na víc než jen na své hobby. Je to moje niterní potřeba. Moje terapie. Píšu víc než mluvím. A prý píšu líp než mluvím (a taky prý mluvím dřív než myslím – díky, Fildo, tuhle pravdivou poznámku si v sobě nesu už od puberty :)) – ale to jsem odbočila od tématu). Ráda píšu o věcech, které se mi staly, které bych chtěla, aby se staly, a také o věcech, které mě zaujaly, pobouřily, dojaly… Zkrátka o životě. Ale víte co: TO NA POST BLOGGERKY NESTAČÍ.

Tyhle holky, chtějí-li být vážně vidět, musejí opravdu hodně makat. Musejí přemýšlet, jaký příspěvek vloží na svůj blog, aby byl tematicky atraktivní, dokonce i v kolik hodin, protože ne všechny časy jsou pro publikování ideální. Musejí mít do detailu promyšlenou reklamu, musejí být dostatečně extrovertní na všechna ta živá vysílání, videa na Youtube a posty, na to, aby dokázaly „ovládnout“ větší či menší masu lidí a přesvědčit je o tom, že to, co říkají nebo ukazují, má vážně silnou hodnotu.

Já mám strašně ráda klid. Kdyby záleželo na mně, lidem by ke šťastnému životu stačil diář, moře (nebo rybník, to je fuk, hlavně aby se v něm dalo plavat), jelení lůj, kytara a dobře vychlazené pivo. Ale myslím, že bloggerky moc klidný život nemají. Že i za tím nejvyklidněnějším feedem plným harmonie se občas skrývá pořádný chaos, stres a strach. A to je prostředí, které já velice ráda a rychle opouštím. Možná je to chyba. „Neumíš přijímat výzvy“, řekla mi kdysi kamarádka, když jsem odmítla nabídku na skvělou pracovní pozici a zůstala „zakopána“ v křesle copywritera pro marketing (rozuměj člověka, který je pro firmu něco jako levný a dostatečně nápaditý redaktor s přesahem do pozice recepční a administrativní pracovnice).

Kamarádka měla pravdu: neumím to. Mou největší výzvou je žít. Žít tak, aby mi bylo hezky. Překonávat překážky tak, aby to co nejmíň bolelo. Starat se o svou rodinu. Já vím, že to nejsou bůhvíjaké ambice, ale věřte mi: mně to tak stačí. I proto nejsem a nemůžu být ta opravdová a už vůbec ne úspěšná bloggerka.

Přesto: několik spoluprací mám, dají se spočítat na prstech jedné ruky. A oboustranně nám to vyhovuje! Firmy vědí, že mám dostatek prostoru a času produkt opravdu pečlivě vyzkoušet (viděli jste aspoň jedno video s označením „Spotřebováno“ nebo „Novinky“, kde z bloggerek vypadne něco jako: No, tohle je úžasný make-up, tohle je božský šampon, tenhle protein je propadák…. a vy přitom vidíte, jak v ruce drží balení, které leckdy ani není načaté…??? ). Nechci se do toho zamotat. Je lákavé v tom plavat, v tomhle úžasném virtuálním moři, být pro okolí múzou a mít se vážně dobře, ale já bych se dřív nebo později začala topit. A přestože jsem „Ryba“ jako vyšitá, zcela jistě bych tam někde lekla. Nebo by mě sežrala daleko větší ryba, bůh ví.

A tak si raději pluju ve svých povážlivě klidných vodách, sem tam napíšu nějaký ten výkřik, fantazii, nebo naopak velice surovou pravdu, a vy to buď čtete, nebo nečtete. Pro mě ale všechny mé články, dokonce i ty rádoby „povrchní“, mají váhu. Mají smysl.

Kdo ví, třeba mě tenhle online cancák jednou přestane bavit a zase se vrátím ke starému dobrému notýsku, peru (kterému jako na potvoru dojde náplň vždycky, když mám tu nejlepší slinu) a budu zase jen tichý pozorovatel…. Zatím to mám ale takhle. A jsem ráda, že vy, kdo to čtete, v tom jste se víc nebo míň se mnou :).

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď