Nikdo vás nemá milovat víc než vy

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Zní to sobecky? Možná. Ale ruku na srdce. Kolik z nás se dokáže opravdu milovat? Přijímat se všemi svými přednostmi i chybami? A ještě jinak: jak může člověk, který necítí ryzí lásku sám k sobě, upřímně milovat druhé?

Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, kde ve vztazích dělám chybu. Kde a jaké chyby dělám v kariéře. Čím si škodím, proč si šlapu po štěstí. Mnoho let jsem naříkala na lásku, která mi připadala nedostatečná. Potýkala jsem se s vleklým pocitem, že víc dávám, než dostávám. Že víc chválím, než jsem chválena. Že víc miluju, než jsem milována. 

A v tom byla právě ta chyba. 

Nedávno se mi dostal do zorného pole rozhovor s jedním terapeutem. Byl zaměřen na sebevědomí a já jsem ho chtěla znechuceně přeskočit, protože takových rozhovorů a článků je všude spousta a většinou se omezují na fádních „XY tipů, jak si zvýšit sebevědomí“. Jenže tenhle pán byl jednak dost mladý (což mě zarazilo, a tak jsem si řekla: Tak se ukaž, hošku, co ty o tom víš), a jednak byl dost pěkný :)).

Pánbůh zaplať za ten příspěvek. Otevřel mi totiž oči, a dokonce dohnal k slzám (znáte ten pocit, když vás někdo jedinou větou zasáhne přímo na solar, odhalí jádro vašeho problému a vy se najednou cítíte být nahý?). A tak jsem začala trochu víc zkoumat tu svou zvláštní lásku – lásku sama k sobě. A zjistila jsem docela dost zajímavých věcí:

  • že kromě vlasů mi na sobě nepřipadá vůbec nic sexy,
  • že jsem přesvědčena, že kromě psaní neumím vůbec nic,
  • že si alespoň pětkrát denně v duchu řeknu: To nedám,
  • že se nikdy za nic sama nepochválím,
  • že víc sním než žiju.

No uznejte sami, že ryzí láska asi takhle nevypadá :). 

Následně jsem si udělala takovou mini seanci a zamyslela se nad tím, co mi nejčastěji vadilo na mých vztazích – ať už partnerských, přátelských nebo rodinných.

  • Že jsem nebyla dostatečně milovaná,
  • že jsem nebyla dostatečně chválená a podporovaná,
  • že jsem se necítila průbojná.

Tak: a co z toho všeho plyne? Že kdykoli chce člověk začít soudit druhé, osočovat je z nedostatku projevů lásky,měl by si uvědomit, jak posuzuje sám sebe a kolik projevů lásky dává sám sobě. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, ať už to vnímáme jako fakt, nebo jako úplnou blbost, láska k sobě samým je klíčem ke štěstí. Odemyká brány ke spokojenému životu, v němž člověk může být samostatný, žít nezávisle na druhých a přítomnost milovaných osob si užívat naplno, vnímat ji jako to nejvoňavější koření svého báječného života, nikoli jako základní ingredienci, bez níž nepřežije.

Spasit se totiž musíme my sami. 

Víte, jak poznáte nesebevědomého člověka? 

  1. Chodí shrbený.
  2. Mluví málo (v závažných diskuzích raději vůbec), nebo naopak příliš (z potřeby všem dokázat, že není taková nula).
  3. Rád a někdy i nevědomky viní ze svých pocitů druhé („Potřebuju chválit.“, „Nepodržel jsi mě, když jsem to potřebovala“, „Necítím se vedle tebe dostatečně krásný/krásná“.)

A jak to vím? Popisuju vám tady totiž sebe :))) a vlastně i miliony dalších lidí na téhle planetě. Ale pamatujte si, vždycky je čas na změnu. A změna by vždycky měla začít u nás, nikoli u druhých.

Člověk, který se má rád, zná svou hodnotu a nemusí ji dokazovat jiným, ani vyžadovat, aby mu byla jinými lidmi dokazována. Člověk, který se má rád, se nestydí za své nedostatky, protože dobře ví, že každý nějaké má, a tak chodí s hlavou vztyčenou, aby mu neutekly životní šance. Člověk, který se má doopravdy rád, nemá potřebu snížit se k tomu, aby žebral o pochvalu a už vůbec si nenárokuje „projevy lásky„. Ostatně: není dostatečným projevem lásky to, že s vámi vaši blízcí tráví společný čas? Že jste se ve spleti všech těch lidí dokázali najít? 

Tak se milujte a užívejte si to! Budete vyrovnaní, šťastní a budete k sobě přitahovat pozitivní lidi. A jestli právě teď obracíte oči, co vám to tu proboha píšu za blbosti, tak jste na tom stejně jako já před pár měsíci a váš čas na změnu ještě neuzrál. Anebo si jen bojíte přiznat, že mám pravdu – kdo ví. Každopádně za zkoušku to stojí.

Investujte všechen čas, který jste dosud trávili nad přemýšlením o tom, jak vás nikdo nemá rád, jak se vám nic nedaří a všechno je tak složité, raději sami do sebe. Opakujte si potichu či nahlas, že se máte rádi, proč se máte rádi, co se vám v životě povedlo, přijměte i přešlapy a omyly a usínejte i probouzejte se s pocitem, že jste výjimečná bytost, která dostala výjimečný dar strávit tady na zemi nějaký ten čas. Namísto lpění na lidech lpěte na zážitcích. A namísto utahování lana ve vztahu mu dopřejte svobodu. Pak do svého života pozvete skutečnou, trvalou lásku.

 

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď