Offline Vánoce

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

… byla ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat.

Ne, nevypla jsem telefon. Dokonce jsem chvílemi byla online, ovšem jen jako tichý pozorovatel. Třeba když jsem si nad ránem četla zprávy, posílala rodičům fotky, když se jim začalo stýskat po malé Alence, anebo po očku sledovala, jak trávili Vánoce moji přátelé a známí. Já jsem nepřidávala nic. Nic nepsala (tímto se omlouvám všem, kdo si dali tu práci a poslali přání k Vánocům či Novému roku), nereagovala, prostě jen tak byla.

Upřímně: tyhle svátky byly opravdu hodně bláznivé a neumím si představit, jak bych při všem cestování a návštěvách ještě stíhala smysluplně tvořit články nebo posty. Zkrátka: bylo to nad mé síly. A i kdybych přeci jen nějakou tu energii v sobě našla, určitě bych ji neinvestovala do virtuálního světa. Proč? Z lásky k Alence a svému muži. Z úcty k Vánocům a ke všem svým blízkým, s nimiž jsem se během svátků potkala. Osobně potkala…

Být offline je fajn. Najednou se totiž člověk cítí výjimečně. Trochu jako rebel :), který jde proti proudu. A mě vždycky hrozně bavilo vybočovat z řady a dělat, co se „neočekává“. A tak jsem se rozhodla, že si tyhle offline dny budu dopřávat častěji. Je mi jasné, že přijdu o velkou řádku „followerů“, což vidím už teď, po Vánocích, kdy mi jich z Instagramu zmizelo několik desítek, ale ruku na srdce: Nejsem profi blogger, nikdy jsem nebyla a nebudu. Nemám nasmlouvané spolupráce, nemám placenou reklamu, nemám žádné závazky. Mí čtenáři a sledovatelé jsou zvláštní. Je jich pomálu, zato tvoří docela pevné, stabilní jádro :). Jsou mi vlastně svým způsobem blízcí: životním stylem, názory, zájmy. A proto vím, že i kdybych byla offline dlouhé týdny, budou tu, až se vrátím.

Děkuju vám všem za přízeň v minulém roce a těším se na další „jízdu“. Ta letošní bude pravděpodobně méně zběsilá; už se totiž světem neřítím v našlápnutém Subaru. Pro tento  rok volím chopper. TO byl totiž vždycky můj sen. Nasednout, zhoupnout se v sedačce a zabořit se do měkkého opěradla, nasadit helmu a jet. Pomalu, s rozvahou. Neřítit se, ale vychutnávat: vyhýbat se hlavním cestám. Neujíždět, ale jen tak si plout…

 

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď