Když duše řekne: „STOP!“

Google+ Pinterest LinkedIn Tumblr +

Život je pro většinu z nás horská dráha a my bychom se nejraději hřáli pořád nahoře, na výsluní. Samozřejmě. Euforii z prudkého pádu lze totiž zažít vážně jen na horské dráze: v reálném životě pády bolí… Přesto však mohou být užitečné.

Syndrom vyhoření je stav, jemuž předchází (a jehož provází) mnoho skličujících pocitů a alarmujících projevů. Únava, kterou střídá odzbrojující neschopnost usnout. Úzkost, která vás přepadne náhle a absolutně nepřipravené, střídají pocity absolutní letargie a prázdna, kdy nezbývá, než ležet a čekat, až to přejde. Celá tahle plejáda emocí a stavů vás přitom může potkat v rámci jediného dne. A to je neklamným signálem toho, že životní plamen začíná povážlivě doutnat…

Poznáváte se? Také máte pocit, že vám život protéká skrz prsty, přestože vám vlastně objektivně nic neschází? Ba dokonce vám okolí tiše závidí? No ano, slyšíte dobře. Je prokázáno, že syndromem vyhoření trpí nejvíce lidé na zodpovědných nebo dobře placených pozicích – lékaři, učitelé, top manažeři – ale také lidé, jejichž život se může ostatním zdát absolutně šťastný: například maminky na mateřské dovolené, jejichž život se smrskl na přebalování, odvoz na zájmové kroužky, přípravu svačinek a starost o výchovu.

Nebojte se. Nejste blázen, hypochondr, dokonce ani nevděčník, který se nedokáže spokojit s tím, co má. Zkrátka jste si toho na bedra naložili víc, než kolik dokážete unést. A že někdo ustojí horší situace než vy, vůbec není rozhodující. Protože nikdy nemůžete vědět, jestli ho nepoloží prozměnu věc, kterou prozměnu vy přejdete s ledovým klidem…

Zkuste ze své situace vytěžit co nejvíc!
  • Jestliže jste na pokraji vyhoření, uvědomte si, že před vámi stojí významná, radikální změna. Respektive šance na změnu. A je jen na vás, jak ji uchopíte.
  • Ubírá se váš život jiným směrem, než jaký jste si vysnili? Nepanikařte. A pokud cítíte, že to sami nezvládnete, nebojte se požádat o pomoc kouče nebo terapeuta. Když vás bolí zub, taky jdete k doktorovi… I duše je kus nás samých. Dokonce obrovský, neoddělitelný kus!
  • A’t se děje, co se děje, zůstaňte sami sebou! Nebuďte na sebe příliš přísní. To, co se s vámi děje, neznamená, že upadá váš charakter. Naopak. Utváří vás to a zdokonaluje. Tak dejte klapky na oči a na uši a prostě si tenhle luxus bez výčitek dopřejte.
  • Uzavřete se! Nikoli sami před sebou, ale před svým okolím. Pokud nemáte náladu svěřovat se rodině, kamrádům, známým – nedělejte to a nevykládejte o svém trápení každému na počkání. Schopnost prožít a odžít si „to svoje“ je nesmírně důležitý krok. V zákoutích lidské duše, kam ve shonu všedních dní jen málokdy zavítáme, se skrývá naše povaha v celé své surovosti. Podívejte se jí konečně zpříma do očí. Některé věci je potřeba si znovu uvědomit, odžít, procítit a konečně pustit…
  • Respektujte potřeby svého těla. Za syndromem vyhoření se kromě jiného ukrývá i dlouhodobé vyčerpání organismu. Pokud si tělo žádá spánek, dejte mu ho! Pokud jste strnulí a stojíte na jednom bodě, zvedněte se a buďte aktivní! Někomu prospějí dlouhé procházky, někdo rád zavítá do posilovny, někdo půjde štípat dříví a jiný si číst knížku do kavárny. Dopřejte tělu, co si zaslouží!
  • Ať se děje cokoli, važte si života! Stavy, které prožíváte, jsou pomíjivé. Každá krize, každá bolest dřív nebo později zmizí. Myslete na to. A taky si uvědomte, že pomíjivý je i život sám. A byla by velká škoda si na jeho sklonku říct: Já jsem ho promarnil…

Život zkrátka není protkán jen zlatými nitkami. Občas se tam přimíchá i nějaká černá, matná, fádní… Zkuste tyhle nitky vnímat jako zpestření! Právě ony totiž dokážou – spolu s těmi zlatými – vytvářet nádherné mozaiky a i z toho zdánlivě nejobyčejnějšího života umí vykouzlit velkolepé umělecké dílo!

Sdílet.

O autorovi

Zanechte odpověď